Dík za pozvání, ale my stále brousíme a barvíme a lakujeme abrosíme a lakujeme a ........
Hepik

Ještě jednou apeluji na nové uživatele, aby o sobě něco napsali, taky třeba odkud jsou, a podobně, ať o sobě něco víme!!!!!Může se to kolikrát hodit

Ahoj Maxi

Za sebe si myslím že to stačí, teď nás máš i na obrázku, příští rok bychom se s našimi "láskami" mohli někde srazit.
Hepik

Ahoj,všichni jsem Jarda z Prahy,jezdim na řece mam laminát člun,Ale dřevěný lodě maj duši a je to kus řemesla co tady při opravách předvádíte ,sleduji to a uvažuji se přidat,takže pokud něco koupim tak už v tom pojedu taky.Moje nevýhoda je že o tom moc nevim a času je taky málo,ale každopádně mě to chytlo a moc se mi to líbí.....

Tak AHOJ! Nic se neboj, skoč do tý Galaxie, taková koupě se hned tak nenaskytne ( myslím stav lodi, protože ten je libovej)

Vážení a milé,

narazil jsem zde na rubriku nově došlých a slušné vychování (anebo je to grafománie?) mi nedá, abych se (hlavně loď) nepředstavil.
Jak tak o tom uvažuji, můj život je propojen s rusáky:
- k mým blížícím se 1. narozkám, bezesporu pro mé obveselení, byl do kosmu vystřelen Jurij Alexejevič Gagarin,
- jako prvňák jsem o prázdninách mával ruským tankům - tanky, auta, odznáčky - prostě paráda (časem přehodnoceno) a
- prvního máje po černobylském pšouku, jsme loďku (namísto účasti v průvodu) spouštěli na vodu...

Než jsme se do stavby pustili, hledali jsme nějakou inspiraci neb žádný z nás do té doby plachetnici z blízka neviděl. Volba padla na loděnici pod vyšehradskou skálou. No, dopadli jsme jak sedláci u Waterloo... Ač jsme se chovali slušně (nebojím se tvrdit, že až devótně), bylo nám nevybíravě naznačeno, že jsme odporný, suchozemský, bezpochyby švorcácký tím pádem obtížný hmyz a bude nejlepší, když na příště budeme zavedené loděnice obcházet velkým obloukem... Výsledek: info žádné, rozčarování nesmírné a spíš nové otázky: Opravdu chceme patřit mezi tuto čeládku?! Nejspíš jsme trefili na nějakého zakomplexovaného morouse (anebo to byl pirát!).

Včil něco k lodi.
Je to dřevěná, olaminovaná šarpie, typ Jantar z rýsovacího prkna ing. Maximoviče r. 1977 – uváděná jako námořní kajutová plachetnice (délka 6,20, CWL 4,96, šířka 2,06 a ponor 1,1m).
Stavbu si vymyslel a koordinoval tatínek (já tou dobou holdoval kánoím a háčkům) a sveřepě tvrdí, že ji postavil z kapesného. Bůh suď - je pracovitý, nekouří... Pravda, třeba vruty (a že jich tam padlo!) tehdy stály desetníky (dnes koruny), ale mělo to nepatrnou chybičku - nebyly k sehnání. Pamatujete?

Tatínek (vyrostl v truhlářské dílně svého dědečka) navrhl prodloužení kajuty, neb původní tvar mu nekonvenoval ani málo - kajuta měla původně končit hned za patou stěžně. Nyní tedy bylo nutné, aby žebro „D“ vyrostlo přes rovinu paluby a onen původní klaustrofobický průlez byl nahrazen elegantní ležatou elipsou (tatínek je hold bourák!).
Dřevěná loď se staví (přibývá) pomalu a tak jsme ji stavěli (a snili o plavbě) 5let ve dvou fázích.
1. V teplé, suché, pořádně osvětlené dílně s podporou skladu a truhlářské i zámečnické dílny byl vyroben trup i s nábytkem a byl olamínován.
Po částečném rozebrání sklo-AL obvodové stěny budovy (celá loď by neprošla) byl trup (pomocí pěti chlapů) vynesen na světlo boží, usazen na vlek a odvezen do jiné, poněkud spartánsky vybavené obrovské sklepní „dílny“. Bylo v ní vlhko a zima (nyní k disposici nemám ani takovou), proto jsme ji přepažili igelitovým závěsem (strop+stěny-lišty+nastřelováky, lem u podlahy byl utěsněn pískem). Když se zatopilo v kamnech, improvisovaná isolační stěna byla podtlakem napjatá jako... spinakr.
2. Zde tedy byla dodělána paluba, vyrobena nástavba a vše nové bylo olamínováno. Pak nastalo tmelení (plnidlem byly „bílé saze“), broušení a konečné barvení.
Dřevo bylo lepeno EPOXYdem, laminovali jsme polyesterovou pryskyřicí.

Kromě práce (a oponování tatínkových řešení) jsem zabezpečoval catering a (co bylo pro budoucnost důležité) pořizoval fotodokumentaci pomocí zrcadlovky PRAKTICA VLC3. Poznámka pro mlaďochy či pamětníky - digitály se objeví až za 17let. Naše ruce párkrát(!) doplnil rodný bratr a při příležitosti laminování spříznění kamarádi – jak už to bývá.
Během stavby jsme užívali vrtačku NAREX EC 513D s příslušenstvím a samo-domo dlabací stolek - el.motor z pračky+dva vysloužilé autotlumiče (samosebou by tatínek).
Vrtačka celých těch 5let(!) denně vrtala, řezala, přímočarovala, hoblovala, utahovala vruty či brousila a vydržela to až do konce (vlastně až doteď), za co NAREXu patří veliký obdiv a dík! Vrtačka neměla reverz, „zpomalovač“ (tatínek vyrobil kouzelnou krabičku - do dnes funguje) ani příklep (to je dnes taková hloupá móda).
Jak výše uvedeno, loďka je veteránka, ale slouží do roztrhání (plachet(?),roztržená obšívka, to by bylo moc) a hodně jsme si na ní užili. V době spuštění na vodu (tehdy bylo v ČSSR dohromady 600kajutových plachetnic) dobří jazykové tvrdili, že byla nejhezčí na Slapech. Dobře se to poslouchalo, ale musím skromně přiznat, že není čemu se divit – má nepřehlédnutelný prošlup a tehdy měla retro madla (a byla nepatrná či nedůstojná konkurence).
Perlička aneb spíš poslední kapka vaší trpělivosti:
Loď jsme šoupli na vodu, během přesunu na kotviště nám klubový kolega pan Petr Ondráček pomohl s trimováním plachet (za co mu touto cestou děkuji) a druhý den jsme se (za jeho kapitánování) zúčastnili místního závodu. Během závodu mi z vařiče 2*slítla čajová konvice plná horké vody (kromě tehdejšího pocitu méněcennosti, bez následků). Loďka se v hendikepovém hodnocení umístnila jako druhá (a to jsem za jízdy vystupoval, neb jsem potřeboval odjet)...

Na přesrok chystám GO povrchu a stěžně. Při této příležitosti hodlám (stal jsem se jejím kapitánem) zlepšit jízdní vlastnosti výrobou bádenplata, čím si poněkud nadělám do bot, neboť budu muset předělat schody, kormidlo i držák motoru.
A propos motor, užíváme (ano furt, ač je to protiprávní!) motůrek Crescent 3.9. Jsem přesvědčen, že (dle Maxovi zaslané tabulky parametrů Crescentů 3.9 – 5a, kterou sem jistě umístí!) má spíš 4hp, ale je to fuk, stejně jezdíme (a doufám dlouho budeme) na 1/4 plynu.

Trochu jsem se nechal unést povídáním o stavbě přesto, že jsem se měl představit sám. Tož tedy malý dodatek:
Lidé okolo lodí se dělí na budovatele a jezdiče. Jezdiči se zmocní jakéhokoli plavidla a drandí, jinak je tomu u budovatelů, které jachtání vlastně ani tak moc nebaví, proto když loď (většinou perfektně) dostaví, střelí ji a začnou stavět jinou...
Já su někde uprostřed, navíc nerad se loučím z věcmi (i lidmi) co se mne dotkli. Považuji se za „vodního trempa“.
Tož tak, abyste věděli, co jsem zač a jakou loďku provozuji.

S úctou Brtník